Vyrazili jsme s jistým odhodláním směr Valaská, ovšem protože jsme s sebou táhli meloun, nešlo to tak rychle, jak bychom předpokládali. Potom, co jsme snědli meloun, prošli jsme skrze Valaskou a dále již pokračovali do divokých kopců Rudohoří. Když navečer začalo pršet, vyhledali jsme přístřeší hustého lesa u cesty a tam strávili noc.
Ráno jsme se probudili opět do deště, nicméně čekala nás ještě dlouhá cesta, a tak jsme nasadili pláštěnky, zabalili batohy a vyrazili jako správní zálesáci na cestu. Zhruba po hodině cesty jsme ztratili značku, a tak jsme pokračovali dále po hřebenu. Po chvilce se před námi zjevila záhadná značka, jež nás zavedla skrze mokrou trávu zpět na modrou. Po cestě jsme si spolu s obědem osušili mokré věci a pokračovali dále, tentokrát borůvkovou alejí. Pozdě odpoledne nás modrá značka dovedla na rudnou magistrálu, po níž jsme měli pokračovat většinu naší cesty. Utábořili jsme se nedaleko značky, neboť již bylo pozdě večer a my byli vyčerpaní. Bohužel počasí na nás opět zaútočilo ve formě deště, a tak jsme ráno třetí den našeho pochodu museli vyhodit kuřata, která jsme v dešti nedokázali upéct.
Třetí den nás ovšem oproti předchozím provázelo krásné počasí, a jelikož jsme šli většinou po hřebeni, pronásledoval nás na každém kroku krásný výhled. Slunce svítilo až do večera, a tak jsme se rozhodli pro noční pochod. Lehli jsme si na pole a zdřímli si na dvě hodinky, abychom měli přes noc více energie. V noci jsme vstali a vydali se na cestu. Nebyl to lehký úkol. Značka se ve tmě hledala poměrně obtížně. Na druhou stranu obloha byla bez jediného mráčku, a tak se nám naskytl nádherný pohled na miliony hvězd. Po několika kilometrech nám již docházeli síly, a tak jsme přespali opět u značky, s tím, že jsme ráno vyrazili dříve.
Rudná magistrála nás zavedla na místní stolovou horu Klenovský vepor, na které jsme udělali oběd. Počasí bylo stále poměrně dobré. Pokračovali jsme tedy. K večeru opět začlo pršet. Opět jsme museli vyhledat přístřeší v hustším lesíku. Tentokrát naštěstí pršelo pouze několik hodin.
Předposlední den pochodu jsme se vydali na zastávku, odkud nás vzal autobus do Brezna. V Breznu jsme si dali rozchod a zašli na Kofolu. Odchytil si nás tam místní žebrák, který chtěl Eura. Ondra mu dal několik centů, žebrák ještě chvíli zkoušel, jestli nedostane víc, nicméně po chvíli to vzdal a odešel. Tak jsme raději sbalili věci a vyrazili zpět do Mýta. Za slunečního svitu jsme dorazili na vrchol kopců u Brezna, odkud jsme si proklestili cestu polem zpět do Mýta.
Poslední den pochodu jsme strávili vytvářením prezentace našeho pochodu pro jiné oddíly. Pochod byl náročný, nicméně utužil naši kondičku, a taky našeho nezlomného ducha.
