1. pochod – 4. Oddíl
1. den
Hned po snídani jsme vyrazili na autobus. Po cestě nás čekalo pár nepříjemností, jako třeba tříhodinové čekání v Banské Bystrici které jsme si ale zpříjemnili procházkou po městě a prohlídkou válečného letadla. Nakonec jsme se dostali do Donovalů, počátečního bodu naší výpravy. Přesně podle předpovědi, ve čtyři hodiny začalo pršet, nebylo se kde schovat, a tak jsme úpokračovali dál. Po nějaké době jsme zmoklí jak slepice a promrzlí na kost v čvachtajících botách dorazili do Hiadel´ského sedla, což byl náš cíl. Ubytovali jsme se ve zdejší útulně, pověsili si mokré věci, uvařili večeři a zalezli do teplých spacáků.
2. den
Kvůli nepříznivému počasí jsme zvolili polo-ústupovou cestu a sešli do nedaleké vesničky Hiadel‘. Občerstvili jsme se v místním obchodě a vyčkali do příjezdu autobusu, který nás dovezl do Slovenské Lupči. Dali jsme si oběd v místním hostinci a po dvojičkách stopovali zpátky do Mýta pod Ďumbierom. Do konce dne jsme zevlili a hlavně se sušili.
3. den
Ráno jsme se rozhodli vyrazit na výletek. Vydali jsem se na podivnou betonovou věc na nedalekém kopci, v domnění, že je to rozhledna, ale nebyla… Po cestě jsme potkali pana pštrosa. Od vysílače jsme pokračovali na pleso vykoupat se, ovšem voda byla docela studená, ale to nás nezastavilo. Zpátky jsme se vydali po hrozně podivné cestě, kterou značil asi nějaký „zfetovaný mongol“ (jak jsme jej nazvali).
4. den
Počasí nám stále nepřeje a na horách prší, a proto jsme stále museli zůstat v nížině pod horami. Jelikož všechny zajímavosti v okolí Mýta jsme poznali už včera, dnes jsme se rozhodli vyjet trošku dál. K tomu nám posloužila Bernadeta, Kiviho stará dodávka, která má obrovskou výhodu, že se do ní vejde opravdu všechno. Naskládat dovnitř osm lidí nebyl vůbec problém, ještě jsme po cestě mohli přibrat tři stopaře :D. Našim prvním cílem byl hrad ve Slovenské Lupči, a když jsme si jej prošli, pokračovali jsme do Banské Bystricy. Tam jsme si prohlídli náměstí. Po cestě zpět jsme ještě zajeli na „přírodní“ koupaliště, načež jsme se vrátili zpět do školy v Mýtě.
5. den
Konečně se udělalo hezky i na hřebeni Nízkých Tater! I když z pochodu nám zbývají už jen dva dny, ani chvíli jsme neváhali, sbalili batohy a vyvezli se autobusem do sedla Čertovica, odkud jsme konečně vyrazili na cestu. Stoupali jsme na hory, procházeli po hřebeni a kochali se nádhernými výhledy kolem nás. I když dost foukalo, nikomu z nás to nevadilo. Užívali jsme si krásu hor, která byla opravdu všude okolo. Když jsme došli na Štefánikovu chatu, kde budeme spát, měli jsme ještě dost času, a tak jsme se rozhodli, že zamíříme do Jeskyně mrtvých netopýrů, nejvýše položené zpřístupněné jeskyně na Slovensku. Prohlídka opravdu stála za to, jeskyně byla vážně krásná! Následně jsme se vrátili na Štefánikovu chatu, kde jsme si dali večeři a celý večer si užívali úžasných výhledů na všechny strany.
6. den
V horách se nám spalo krásně! Někteří se probudili dlouho před budíčkem a užívali si výhled na nádherné skalnaté hory. Poté, co jsme se sbalili, vyrazili jsme zdolat nejvyšší horu Nízkých Tater – Ďumbier. Tam bylo krásně! Nedlouho poté jsme dorazili na druhý nejvyšší vrchol, Chopok, kde však bohužel bylo hrozně moc lidí, kteří se sem vyvezli lanovkou. Dále jsme pokračovali po náročné žluté značce, která vedla přes neprostupné porosty klečí. Nakonec jsme dorazili až do Srdiečka, odkud jsme autobusem dojeli až do Mýta pod Ďumbierom.
