Náš druhý pochod započal prvními pěti kilometry, které vedly do Hanušovic. Z tohoto města jsme odjeli vlakem až do vesnice Ramzové. Hned po pár metrech, co jsme ušli od nádraží, jsme viděli dopravní prostředek, jímž jsme se chystali jet. Byla to sedačková lanovka, vedoucí až za horizont hory. Moc jsme se na tuto projížďku těšili, třebaže někteří z nás nemají rádi výšky. Zhruba v polovině dráhy lanovky se nacházela přestupní stanice a ta lanovka, po níž jsme jeli, tam končila. Vysedli jsme z ní a přestoupili na jinou, pro dvě osoby. Jenže my, vybaveni krosnami, jsme mohli nahoru na horu vyjet pouze sami, protože po dvou bychom se do sedačky nevešli. Avšak ten pán, co na lanovce pomáhá lidem se posadit, nám oznámil, že naše děti, kterým ještě nebylo deset, nemohou samy tuto cestu podstoupit. Některým starším z nás tedy ten pán vzal krosnu a položil ji do samostatné sedačky, aby tyto starší děti mohly jet s těmi mladšími. Zbytek cesty jsme proto trnuli, jestli ty batohy ze sedačky nevypadnou a jestli pro ně nebudeme muset jít. Nakonec všichni a všechno přijeli a přijelo – pochod tak mohl bez úhony pokračovat. Jakmile celý oddíl z lanovky vystoupil, chtělo to svačinu. Naštěstí hned u konečné lanovky byla Chata na Šeráku. A tam začala první část nákupní horečky, dalo by se říct. Ta druhá část však ještě přijde.
Takže na Šeráku jsme v batohu vyhrabali peněženky a po jablku a tatrance začali vykupovat tamní bufet, kde prodávali i pohlednice. Dalším cílem tohoto pochodu byl vedlejší vrchol jménem Keprník. Na něj vedla příjemná cesta po hřebenu. Na Keprníku jsme se vyfotili, napili a pokračovali další čtyři kilometry k lovecké chatě. Tam bylo v plánu dobrat vodu a přespat. Jenže u chaty se ukázalo, že tam není místo k přespání. Drak a Lachtan se proto rozhodli obejít okolí a nějaké vhodné místo ke spánku a vaření večeře najít. Hledali celkem dlouho, ale nakonec se úspěšně vrátili. Místo určené ke spaní se nacházelo asi kilometr a půl od nás u jiné chaty, ke které vedla pěšinka lesem. V noci mělo začít pršet, a tak jsme v rychlosti sbírali dřevo, stavěli tarpy (přístřešky), zapalovali oheň a vařili večeři, protože v dešti by nám to nešlo tak dobře jako vždycky. V noci se strhla ohromná bouřka. Padaly hromy a blesky, pršelo 12 hodin. A my jsme se mačkali v pár metrech čtverečních pod plachtou celou noc. Nicméně nic netrvá věčně, stejně tak i bouřka, a nás čekala po noci, kdy některým zmokla část věcí zasloužená snídaně.
Po snídani Lachtan a Drak rozhodli, že jelikož jsme dopadli tak, jak jsme dopadli, naše kroky nebudou směřovat tím směrem, kterým vedla plánovaná trasa pochodu, ale půjdou co nejkratší cestou do vesnice Branná, kde se nachází vlakové nádraží. Po osmi kilometrech nám bylo dopřáno nasednout do vlaku a odjet do Hanušovic. A právě v Hanušovicích začala druhá část nákupní horečky: návštěva Penny. Vzhledem k tomu, že jsme již téměř tři týdny v táboře a máme stále tolik peněz, kolik jsme si přivezli, byli jsme celý pochod hnáni myšlenkou a vidinou, že v Hanušovicích budeme konečně moci utratit tolik kapesné, které jsme od rodičů dostali. A tak končí pochod třetího oddílu, po vydatném dešti, s mokrými věcmi, unavení po nekomfortní noci, ale celí šťastní, že máme spoustu nezapomenutelných zážitků. (Zuzka Š.)
