Výlet do Vídně: Cesta za kulturními poklady
Minulou sobotu jsme se vydali na zajímavý výlet pro starší (tzn. pro cestovatele a výš) do jednoho z nejkrásnějších evropských měst – do Vídně. Tato historická metropole (vlastně jen kousek od Brna) nabízí bohatou směsici kultury, architektury a umění.
Ráno jsme vyrazili společně z brněnského nádraží a za chvilku nás přivítala Vídeň. Jelikož se počasí zdálo spíše jarním, prošli jsme se z nádraží slunným centrem až k naší první velké zastávce. Během cesty jsme si ukázali něco málo z vídeňské architektury (zastavili jsme se např. u monumentálního barokního kostela sv. Karla Boromejského). Cestu si děti zpestřily rozdělením do čtyř úderných týmů, ve kterých měly za úkol společně se členy kv odhalit velikou záhadu. Na chvíli se tak Zeesáci stali zkušenými záhadology. Dostal se jim do rukou následující příběh, jehož pravá podstata čekala na odhalení:
V muzeu panovalo ticho a klid. Jediné, co naznačovalo, že se v budově přece jen někdo nachází, bylo zbloudilé světlo z baterky nočního hlídače. Rutinnost jeho pochůzek se propsala do jeho chůze líným tempem a rytmických poklepáváním prsty o držák baterky. Když tu náhle…
…BUM!
Z vedlejší místnosti se znenadání ozvala rána. Na zemi ležela roztříštěná amfora. Zmatený (a přiznejme si – docela i vyděšený) hlídač obkroužil světlem z baterky celou místnost. Jednou. Dvakrát. Už by nad tím skoro mávnul rukou, když tu náhle strnul a úžasem vydechl. Přímo z obrazu se na něj kdosi upřeně díval a krutě se smál. Než se hlídač vzpamatoval, byla tajemná bytost pryč. Vedení muzea zprvu jeho příběhu příliš nevěřilo. Postupem času ale podobných podivných incidentů začalo přibývat. A tak se vedení rozhodlo povolat vás – nejlepší záhadology ve světě umění. Dokážete vystopovat a zdokumentovat onoho škůdce umění, identifikovat napáchané škody a najít, kde se ukrývá?
První část rozkrývání oné záhady probíhala v Kunsthistorisches Museum. Týmy podrobně zkoumaly sbírky egyptského a antického umění a i uměleckořemeslných předmětů. Poté jsme se přemístili do velké obrazárny, kde byla díla renesančních a barokních malířů (Dürer, Holbein, Cranach starší i mladší, Rembrandt, A. van Dyck apod.). V rámci těchto sbírek týmy sbíraly důkazní materiály a začaly pomalu rozplétat záhadný příběh.
Po KHM následoval oběd a poledňáček spojený s objevováním výtvarných technik. Naši záhadologové si vyzkoušeli po vzoru egyptských děl namalovat Zeesku – využili tedy významovou perspektivu, zobrazení postav v egyptském stylu (hlava z profilu, oko zepředu, ramena z čelního pohledu a chodidla z profilu) a celé dílo se snažili rozdělit do horizontálních pásů. Poté se inspirovali antickým sochařstvím a podle živého modelu se snažili modelovat vlastní sochu.
Než jsme se mohli přesunout do Albertiny, týmy čekala hra po centru Vídně, aby si mohly prohlédnout alespoň část z vídeňské architektury – románský kostel sv. Ruprechta, Votivní kostel v parku S. Freuda, Skotský klášter, katolický kostel zasvěcený Panně Marii (Katholische Kirche Maria am Gestade), Jezuitský klášter nebo třeba dům, kde část života strávil Mozart.
V Albertině pak pokračovalo pátrání po důkazních materiálech. Na začátku jsme si připomněli skicy renesančního umělce Michelangela. Na základě této výstavy si děti vyzkoušely, jaké to je takovou skicy pomocí uhlu udělat. Poté bylo probádáno především umění 19. a 20. století – viděli jsme základní díla impresionismu, pointilismu a avantgardy (expresionismus, futurismus, kubismus, surrealismus) . Jakmile měly týmy všechny potřebné informace, přesunuli jsme se ven, kde jsme si mohli vyhrát s barvičkama: v každém týmu vzniklo malé plátno inspirováno pointilismem a zážitky ze Zeesky (pampelišková louka, táborák, děti u táboráku a louka za jasného dne).
Pak už nás čekala jen cesta domů, zpátky do Brna. Aby se ale nezapomnělo na vyřešení velké záhady, týmy daly ve vlaku hlavy dohromady a poté přednesly jejich závěry. Slyšeli jsme teorii o bratrovražedné tragédii, kdy jeden z bratrů, který život zasvětil tvorbě krásných amfor, byl zabit žárlivým méně úspěšným mladším sourozencem. Ten si po smrti bratra přisvojil jeho dílo. Popuzený duch zavražděného bratra se ale rozhodl mstít, a tak v muzeích rozbíjel původně vlastní, ale teď už bratrova díla. Jiná teorie byla více mystická – tým musel podstoupit několik zkoušek, aby polapil a ukončil řádění galerijního monstra, před kterým museli několikrát i utíkat.
Záhada tak byla vyřešena a my se v poklidu mohli vrátit plni dojmů domů.
