Souhvězdí lamy Nastala noc. U stromu seděl mladý Indián a v polospánku si opakoval všechno, co věděl o Yacaně. Stařešinové mu řekli, že Yacana je jakási nebeská obdoba lamy. Za noci prý sestupuje na zem, aby se napila a najedla, ale dosud ji nikdo nespatřil, protože kráčí po dně řek.
Mladý Indián o tom všem přemýšlel, když náhle jej oslnil namodralý záblesk. Světlo se postupně měnilo, až se proměnilo v lamu. Tolik se podobala všem popisům Yacany, že Indián okamžitě poznal, koho má před sebou. Zadržel dech a díval se, co se bude dít. Posvátná lama se šla napít vody z pramene.
Najednou Indián ucítil, že na něj padá déšť jemné vlny, jako by někdo stříhal celé stádo lam. Protože se však Yacany bál, nehnul se z úkrytu a čekal na ráno. Když se probudil, byla lama pryč. Kolem však zůstala vlna, kterou v noci ucítil padat ve chvíli, kdy se lama napájela vodou z pramene. Bez sebe radostí běžel k prameni, aby mu oznámil, že ho bude nadosmrti uctívat a že stejně bude ctít i souhvězdí lamy. Potom posbíral všechnu zázračnou vlnu a šel ji prodat do města.
Nikdy předtím Indiáni neviděli tak zářivé barvy. Indián všechnu vlnu prodal a za stržené peníze si pořídil párek lam. Ty mu do roka jako zázrakem daly dva tisíce mláďat. Indián se proslavil po celých horách.
Od té doby chodívají Indiáni k posvátnému prameni a čekají tam na Yacanu. Vypráví se, že na zem sestupuje vždy o půlnoci a že vypije mnoho vody. Kdyby lama každou noc nevypila tolik vody, kterou řeky odvádí do moře, vystoupilo vy moře a zaplavilo všechny vesnice. Yacana má také děti. Je vidět, jak kolem ní září, ale jsou to menší hvězdy. Yacana se k prameni už nikdy nevrátila. Má se za to, že se nikdy nenapije dvakrát na stejném místě. Od té doby však za svítání hvízdává u studánky vítr jako modří lesní ptáčkové. Sapa Inka – Váš král.