Část starší:
Starší se vydali na Květnový pochod už ve čtvrek večer. Po rozdělení inventáře v Lužánkách jsme vyrazili vlakem do Olešné a od tam už po svých k Zuberskému rybníku, kde jsme našli hezké místo na jeho břehu na postavení našehich stanů. Další den jsme se dopoledne rozdělili na dvě skupiny a měli pod vedením Toma a Martina H. menší dílničky. Jednou z nich byla práce z mapou za pomocí buzoly a GPS, druhou byla týmová spolupráce se splněním menší úkolu, třetím byla přeprava zraněného (např. i fixace lanem) a poslední byla práce s lanem s dílčím úkolem. Na oběd jsme si udělali kuřecí maso na kameni a hady nebo placky. Po úklidu našeho místa jsme vyrazili pomocí azimutů a GPS souřadnic na cestu. Po cestě byly vedoucími simulovány tři situace: zranění, slovní konflikt a "trucování" se kterým se měli starší vypořádat. Zdárně jsme došli až na poslední místo našeho seznamu bodů a zbývalo jen pomocí lanového mostu překonat řeku. Po setmění ještě proběhla menší bojovka na zkoumání mimozemšťanů. Poslední den naší části, někteří po nočním slejváku sušili věci a už jen azimutem překonali krátkou vzdálenost na tábořiště (u obce Vojtěchov), kde jsme se potkali s mladšími a na oběd si vyrobili zapečené chleby v alobalu.
Část mladší:
V pátek ráno jsme se sešli s mladšíma na nádraží v Králově Poli, odkud jsme vlakem odjeli do Olešné. Poté nás čekala příjemná cesta přes lesy k tábořišti u vesničky Vojtěchov, kde strávíme následující dny. Pěkná rovná louka byla ze tří stran obehnaná lesem a nechyběl zde ani potok – zkrátka ideální místo pro strávení květňáku. Když jsme se posilnili obědem a postavili stany, rozdělili jsme se na tři znepřátelené keltské kmeny, které se utkají o nadvládu nad lesnatým územím Vysočiny. Dozvěděli jsme se, že zvítězit může jen ten kmen, který prokáže své schopnosti ve všech činnostech, které jsou pro národ Keltů důležité: v boji, nenápadném pohybu i stavbě oppid – keltských hradišť. Jako první nás čekala bojovka, v níž jsme měli za úkol navzájem si brát stříbrné mince. Když přišel večer, rozdělali jsme oheň a připravili si pravou keltskou večeři – hady z kynutého těsta, kteří se nám vážně povedli. Po jídle už byla tma, a tak mohla nastat další část programu: tentokrát jsme měli za úkol nenápadně se nočním lesem připlížit ke keltskému šamanovi a ukrást mu jeden z předmětů, které střeží. Večerní déšť nám připomněl, že už je čas jít spát, a tak jsme po hře zalezli do spacáků a spokojeně usnuli. Následujícího dne nás čekal nelehký úkol – postavit velké oppidum, do něhož by se dokázal vejít celý kmen. Všechny tři skupinky si s ním ale statečně poradily, a tak během dopoledne vyrostly blízko tábora tři velkolepé stavby. Během budování oppid za námi na tábořiště dorazili starší a keltský program byl u konce.
Společná část:
Aby mohl proběhnout sobotní večerní táborák, tak jej bylo potřeba připravit. Příprava netrvala dlouho, dřeva i sil bylo dostatek. K táboráku jsme také nechtěli jít s prázdným žaludkem a tak jsme si na večeři opekli opravdu dobré a hlavně masové špekáčky. Počasí nám zprvu nepřálo a vypadalo to, že se nakonec táborák konat nebude. Naštěstí se posléze umoudřilo a tak náš slavnostní oheň mohl začít. Jako tradičně na začátku probělo předávání šátku a po slibu i odnaků PTO – "paroháčků". Kromě zpívání jsme se zabavili u táboráku i třemi dorbnohříčkami a následně už šli jen spát. Poslední den Květňáku už se jen balilo a uklízelo, za zmínku stojí oběd, na který jsme si udělali super tortilly a pak už jen šli do nejbližší vesnice, kde jsme se nalodili do našeho autobus a jeli do Lužánek.
