Nadešel soudný den, kdy jsme našli Fionu v její věži. Hlídal ji strašlivý drak. Bojovali jsme proti němu dlouho a intenzivně, ale drak jako by byl neporazitelný. Skoro jsme si už mysleli, že je to marný boj, když najednou…. Drak… teda vlastně dračice se začala mít nějak k oslíkovi a postupně opustila věž a vydala se za oslíkem. A my jsme měli možnost konečně osvobodit Fionu. Jenže netrvalo dlouho a začli princeznu hledat všichni možní pobudové. A tak jsme museli na naší cestě zpět k lordu Farquaadovi prokázat všem vandalům, že vlastně žádnou princeznu nemáme. Toho jsme dosáhli tak, že jsme tančili, dělali princeznovské proslovy, spali na hrášku a podobné. Ale vše jsme se snažili zkazit aby nezjistili, že tu princeznu máme. Naše cesta se však stala zapeklitou a abychom se dostali dále, museli jsme vyluštit zašifrované legendy. A jen kouzelné zrcadlo nám mohlo říct, která z legend je správně. Ani jsme se nestihli rozkoukat a už jsme narazili na kocoura v botách, který ztratil boty. My se je tedy vyrazili najít, neboť kocour nám za to slíbil odměnu. A hledali jsme dlouho. Naše hledání nás dokonce dostalo do mafiánského doupěte za velkým Mafiánským bosem. Museli jsme přemoct svůj strach a postupovat opatrně, neboť špatné gesto nás mohlo stát vše. Mafiánský šéf přijal zástupce, se kterým smlouval. Nedali jsme se a protože šéf byl velkým milovníkem tance, souhlasil, že nám dá boty, pokud mu zatančíme. Tančili jsme jako by nám za patami hořelo. A boty se nám podařilo získat. S kocourem jsme vysmlouvali zlaťáky a spokojeně se vydali na kutě.
Zeměpisná společnost "Po cestách vlasti" Brno