Letošní podzimní pochod byl v lecčem netradiční. Jednak tím, že byl po dlouhé době opět společný. Druhak byl dost pravděpodobně historicky první pochod, na kterém jsme jeli mimo hranice ČR.
Ve čtvrtek ráno jsme se sešli před SVČ Lužánky. Naložili jsme autobus a vyrazili na cestu. Cesta byla dlouhá, avšak před polednem jsme dorazili do Kritzendorfu. Cesta ke skautské klubovně kde jsme měli bydlet byla úzká, a tak autobus nemohl zajet až přímo k budově. Vzali jsme tedy batohy na záda a inventář do rukou a vyrazili. Potom co jsme si klubovnu přebrali, vybalili jsme se a najedli vyšli jsme ven a byli jsme uvítáni do hry podzimního pochodu, která byla na téma Mongolská říše. Hned po rozřazení do bojových jednotek jsme začli s nácvikem. První nácvik spočíval v tom, že se celá jednotka musela udržet pohromadě jako poslední ze všechn jednotek. Následoval nácvik dobývání templářů a krádeže jejich pokladů. Jakmile jsme měli nacvičeno, rozdělili si bojové jednotky mezi sebou role. Neboť každá jednotka potřebuje své šamany, válečníky a průzkumníky. Následující výcvik již probíhal právě po bojových jednotkách. Bojovníci museli ukázat svoji fyzickou kondici, zkusili si vytvořit vlastní šíp a vystřelit jej na terč. Průzkumníci se učili tajným signálům, odlití stop a umu naprostého skrytí. Šamani se učili léčitelství a také jak provádět výzkum. Když nadešel čas večera, přesunuli jsme se dovnitř a začli si vyšívat pravé mongolské čepice. Zjistili jsme že to není tak snadné, jak by se mohlo zdát, avšak všichni vytvořili perfektní čepice.
Páteční ráno nás probudil velmi intenzivní déšť. Náš velký útok na templáře jsme tedy museli odložit. Sešli jsme se tedy v jídelně a dodělali své čepice. Pro lepší přípravu jsme si rovněž udělali spoustu munice, abychom měli jak templáře porazit. Po obědě déšť přestal a my mohli vyrazit plní energie dobýt okolní území. Pevnost templářů se nacházela na kopci. Dorazili jsme na místo a na templáře zaútočili. Templáři byli zpočátku plní seběvědomí a útočili na nás přímo. Ale poté co jsme jim zničili mnichy, kteří je léčili, stáhli se do své pevnosti a my je museli dobýt. Konečně padl poslední templář. My se podívali na krásný výhled a vyrazili vítězoslavně zpět. Po návratu jsme si dopřály zasloužilý odpočinek a na dali jsme mezi sebou velké vědomostní utkání na téma Mongolská říše a Rakousko.
Dobrý pocit ze včerejší bitvy nám překazil posel, který přišel se zprávou, že ostatní mongolské klany v okolí Vídně padli, neboť se proti nim vzbouřilo místní obyvatelstvo vedené partizánskými templáři, kteří přežili bitvu. Rozhodli jsme se tedy podniknout kroky k tomu, abychom tak nedopadli i my. Bojovníci se vydali odstranit zbývající generály, průzkumníci vyrazili zjistit jakékoliv informace, které by nám pomohli udržet si území a šamani se vydali promluvit si s místními obyvateli, aby zjistili jak vlastně s místními komunikovat. Všichni se s úspěchem vrátili zpět a po obědě přišla další fáze. Bylo nutné najít starostu a získat jej na naši stranu. To ovšem vůbec nebylo jednoduché. Vydali jsme se na dobrodružství po městečku a snažili se zjistit od místních, kde starostu najdeme. Čekalo nás spoustu spletitých rozhodnutí a úkolů, které jsme museli pro místní obyvatele splnit, abychom si získali jejich přízeň. Nakonec jsme starostu našli a přesvědčili jej. Teď už zbývala pouze poslední tvrze templářů aby bylo území naše. Opět jsme se sjednotili u naší základny a vyrazili do posledního útoku. Bitva byla nelítostná a padlo mnoho obětí. Avšak nakonec se nám podařilo templáře rozprášit a získat jejich poklady. Byli jsme tak jediné klany v okolí Vídně, kterým se podařilo podmanit si plně území.
V neděli jsme předali tábor zbytku mongolských jednotek a vydali se zpět na cestu do České republiky, kde nás čeká ještě spousta dobývání. Vyrazili jsme pěšky od budovy k aquaparku, abychom si pořádně oddechli a zaplavali si. Po bazénu jsme si dali oběd a přijel si pro nás autobus. Na cestě zpět začlo zapadat slunce a my věděli, že ačkoliv naše bitva o Vídeň je za námi, naše Mongolské dobrodružství teprve začíná…